SWEDEMAN

Od administrator

Po regeneraci z cesty z dalekého severu Švédska, kde jsem absoloval závod extrémního triatlonu Swedeman v rámci XTRI WORLD TOUR, jsem se dostal za klávesnici, abych napsal pár řádek o tom, jak vše probíhalo. Cíl byl jasný – dokončit se žlutým trikem, tedy dostat se na vrchol hor. Sen byl umístit se do 30 místa, díky konkurenci jsem byl realista, jenže ….

Odjezd jsme naplánovali na úterní noc, tak abychom stihli ranní trajekt a já mohl na lodi v klidu odtrénovat ještě intervalový trénink na kole. Po cca 34 hodinách jsme se dostali do centra dění, městečka Are.

Projeli check pointy, kde mě mohl můj tým nakřížit a podat občerstvení. Po registraci a kotrole povinného vybavení pro běh v horách jsme vyzkoušeli i výlez na velkých kamenech pod vodopádama s výběhem do depa, odplaval jsem 1 km ve vodě a rozhodl se pro teplý neopren, což se později ukázalo jako správná volba. Páteční den patřil tradičně dlouhému spánku, díky špatnému počasí jsem trénink na kole změnil na trenažér a poctivě odšlapal “na místě”, briefing, krátký běžecký trénink s několika rovinkama a uložit kolo do depa. Cestou zpět samozřejmě nechyběla tradiční, kultovní a rituální pizza, bohužel chyběla Plzeň… Dobalit a spát… Start o páté ráno, sraz závodníků ve 3:30 a odvoz na start. Zima, že ani teplý Helix nepomáhal a už jsem se těšil do vody asi jako každý z 240 přihlášených závodníků. Konečně startovní pokyn a masa se hnula, běh do vody, několik skoků a hop na to. Začátek byl opravdu krušný, díky silným poryvům větru velké vlny, že by se nemusel stydět ani oceán. Prvních 300 metrů bylo těžkých, pak jsem ale chytil tempo a podařilo se mi zklidnit. Hlavou mi běžely rady Dany Novákové a ty jsem poctivě plnil, najednou jsem začal i některé závodníky předplavávat nebo se udržel jejich úrovně-zklidnění krása. Z vody po velkých kamenech lezu za 1:18 – SUPER, první úkol dne splněn, přesto vylézám cca 150. Vybíhám do 400 m vzdáleného depa, tam na mě již čeká moje žena v support triku a pomáhá mi převlékat na kolo. Hotovo. Vyjíždím na cyklistickou část, začíná pršet, zvolené oblečení na jedničku. Díky Treku vcelku rychle ukrajuju první kilometry, rychlost se šplhá k průměru okolo 40 km/h, některé úseky jsou i v průměru 51,5  !!! Na kole si věřím a postupně stahuju soupeře, cesta zpět je masakr, silný nárazový vítr mě málem několikrát smetl ze silnice či dokonce zastavil !!! Přesto dojíždím do depa na 36 místě, supportní tým fungoval perfektně, občerstvení přesně podle požadavků . Převlékám se na běh, extra nepospíchám, ale neflákám se, vím, že zde nic neprohraju. Vybíhám, po několika stovkách metrů z mého milovaného asfaltu do přírody…Úzké trailové cestičky střídají prkenné lávky, měkká rašelina, bahno, mokřiny, skály … neběží mi to, neumím to, začínám propadat skepsi. Na prvních 7 km stoupáme cca o 800 metrů, předbíhají mě soupeři, kterým tento terén evidentně nevadí…začínám být znechucený a naštvaný sám na sebe, chytím se dvou soupeřů a koukám jak drobí kroky. Učím se nový běžecký styl za pochodu… Naštěstí support Lukáš nastoupil již na 19 km …jeho tento terén baví a během 10 km mě dostává do pohody, do běžeckého check pointu se dostáváme včas, což znamená vzhůru do hor  a pokud dokončíme, žluté triko finišera. Začínám opět závodit, posledních 9 km z cca 350 m nad mořem do 1420 metrů, z toho cca 2 km horolezecká vložka po skalních kamenech a rozvalinách. Stahujeme soupeře, zrychlujeme, zapomínám na bolesti kotníků vyvrknutých z úzkých trailů a dereme se pomalu dopředu. Poslední seběh po skalách do cíle, chráníme si pozici a probíháme s Lukášem ruku v ruce cílem 15 hodin 7 minut… V cíli mě čeká moje žena, která se postarala o celkový komfort na závodech, nespala, vařila, řídila, převlékala, dělala spoustu věcí co by jiná než milující bytost neudělala. Jsem rád, že ji vidím a mohu ji dát pusu, mise byla splněna – cíl, žluté finišerské triko … přesto sen je v dálce… Druhý den vyhlášení, brunch a nakonec jsem 50  Zklamání, přesto radost z dokončení, to štěstí obléci žluté triko mělo jen 102 účastníků z celého startovního pole. Jsem mile překvapen, několik soupeřů přijde a gratuluje mi k velmi rychlému kolu – 205 km s převýšením 2400 m a silným protivětrem v průměru 32,2… Díky můj Šreku  Proti rakouskému závodu – o dost velká konkurence, uvidím za 3 týdny na Slovensku, kde mě čeká další závod. Děkuji všem co mi pomáhají ať finančně či jinak, děkuji své ženě, za svoji obětavost a obětování se – role supporta je mnohdy náročnější, než role závodníka. Děkuji i Lukášovi, který mi tentokrát dělal supporta na běhu a zrestartoval mě. A v neposlední řadě děkuji i fanouškům, kteří stojí při mně a jejich podpora mě žene v těch nejtěžších chvílích vpřed.