Hamrman 2018 a Ještědská výzva

Od administrator

Druhý červencový víkend již tradičně patřil mojí kultovce – Hamrman 70,3, Závod kde se najde profík i hobík, závod, který je dělaný srdcem…Přestože mi letos nezapadá do závodního schématu, byl jsem rozhodnut jet toto “mistrovství světa” i třeba jen v tréninkovém tempu…

Přišla ale nabídka, které se nedalo odolat a tak jsem neváhal ani chvíli. Volal mi Štěpán Chroustovský ze SKLÁDAČEK jestli bych s nimi nejel štafetu a volba byla jasná.

Štěpán zahájil plavecký úsek o dvou okruzích a délce 1,9 km ve velkém stylu. Držel se na 2-3 pozici za jasně vedoucím Jardou Bryndou, kterému dal plavání do vínku snad pánbůh…

Na pomyslný kolík jsem v depu čekal s dalšíma vlčákama chystajícíma se zdolat v krátkém čase cyklistickou 90-kilometrovou část. Z depa jsem vybíhal jako třetí v pořadí a druhá štafeta. Vypálil jsem po stopě vedoucího jezdce a Jardy Bryndy, kterého jsem záhy dojel. Snažil se docuknout i na vedoucí štafetu, Garmin ukazoval okolo 300-320 wattu a to jsem věděl, že je moc…

Na asi 15 km mě dojel Honza Dubec, který jel jak mašina. Po pvrním okruhu jsem se rozhodl zvolnit na plánované watty a čas, tak, abych podal co nejlepší výkon a někde cestou “neumřel”. V tu chvíli jsem byl jako třetí závodník na kole a šlapal strojovým tempem podle plánu. Zhruba ve stoupání na Rozstání mě dojela pravidelně střídající dvojice vedoucích závodníků kategorie jednotlivců, “bezhák” si prostě vysvětluje každý po svém… Po několika kilometrech třetího kola mě díky bezohlednosti některých řidičů čekala běžecko-cyklokrosová vložka a menší zdržení. Horší bylo vyvedení z tempa, díky kterému po chvíli přišla křeč do levého lýtka…z Osečné do kopce tedy nezbývalo nic jiného než šlapat jen pravou nohou. Naštěstí se po chvíli tělo umoudřilo a já mohl předávat čip na běžeckou část jako třetí štafeta a pátý celkově, Milanovi Kulmanovi. Kulmič běžel jako z partesu a postupně zrychloval, dal jasně najevo, že chce medaili a bednu. Nakonec své tři sedmikilometrové okruhy zdolal za 1:32 a my jsme mohli začít slavit…

Nedělní den měl být věnován dlouhému běhu a já už věděl dva dny dopředu, co mě čeká – ostrá zkouška v plné polní na SWEDEMANa – běh z mé domoviny na Ještěd s povinnou výbavou. Do běžeckého batohu jsem naskládal všechny potřebné a povinné věci – neprofuk bunda, kalhoty, čepice, čelovka rukavice, first aid kit, skoro litr pití v lahvičkách a jídlo. Počasí – né nic moc pro mě, ale co se dalo dělat. Slunce pálilo a já se snažil udržovat aspoň přiměřené tempo s vidinou cíle na Ještědu. Trénink měl sloužit nejen k zvýšení výkonnosti, ale i k odzkoušení jídla a pití za běhu. Nakonec jsem oněch 26 km s převýšením 1020m zdolal za 2:32 a navíc si přidal seběh na Vejpřež, kde trénink končil. Batoh se osvědčil a běh na libereckou dominantu mi dodal sebevědomí do dalšího závodu ve Švédsku