Austria extreme triathlon

Od administrator

Dočkal jsem se a o víkendu začala triatlonová sezóna i pro mě. První závod letošního projektu XTRI Project 2018 je úspěšně za mnou.

A jak to celé probíhalo?

Ve čtvrtek ráno jsme s mojí ženou nalodili a vyrazili přes Českou Lípu. Tam jsme vyzvedli zbytek posádky, Davida a Monču, kteří tvořili s mojí paní můj podpůrný tým. Po přibližně osmihodinové jízdě jsme za silného deště a nemalých krup dorazili do rakouského Gratzu.

Po páteční pozdní snídani jsem měl v plánu krátce protáhnout svoje údy. Můj orientační smysl ale nefungoval, takže já bludička a ještě k tomu důvěřivá, jsem si pěkně zabloudil. Navíc jsem dal na radu místního taxikáře, který když zjistil, že ze mě nic nekápne, poslal mě na druhou stranu… No nic. Místo 5 km s vloženými rychlými úseky to bylo nakonec třináct . Oběd, spánek a prohlídka místa startu na kole za doprovodu Davida. Jistota je jistota, aspoň jsem stihl prezentaci a breefing. Startovací balíček – taška s číslem a jménem, bidony plné Powergelů a krabice tyčinek Powerbar, tištěný manuál, ještě zaplatit zálohu 20 EUR na vestu, do které se dával čip, foto a šup na breefing. Večeře byla ve znamení rituálu…pizza a plzeň. U večeře nezbytné domluvy o teplé i  studené variantě oblečení, příprava jídla a spát. Moje žena, David a Monča zatím připravovali všechny zbylé věci a než šli spát, naložili auto…

…sobota.

2:30 můj budíček, zbytek týmu ale již od 1:30 pilně pracoval.

2:45 snídaně a odjezd na start… 4:30 start plavání za zvuku typického rakouského zvonu. A přišel šok. Přibyla jedna bóje cca 200m proti proudu, s kterou jsem nepočítal. Sváděl jsem marný boj s tekoucí řekou, proud mě strhával zpět, hrdlo sevřené, hrudník a plíce jako kdybych neměl. Nakonec se mi podařilo dostat blíže ke břehu, kde protiproud nebyl tak silný. Konečně rychlá tempa, naplavat si a šup okolo bójky. Svíravý pocit v hrudi nepřestával, takže obrátka na záda, prodýchat a konečně pořádně na to. Po proudu dolů 1,8 km a opět obrátka do proti proudu. Hned co nejblíže ke břehu, super – doplaval jsem skupinku asi 5 plavců a držel se s nimi. Neobešlo se to bez kopanců a šťouchanců, ale to je triatlonové plavání. Konečně laguna a výlez z vody. Čas o 3 min pomaleji než jsem chtěl. Spokojenost, po začátku, kdy jsem myslel, že budu muset do kánoe, to je paráda. Při výlezu jsem zahlédl ženu, které se zjevně ulevilo, že jsem se neutopil. Nejhorší část za mnou a po ní 67. pozice. Depo jedna – David se připravil perfektně, dokonalý koncert, převlíkačka, beru kolo a razím ukrajovat kilometry z 210 km porce…Kolo jede super, cítím se božsky, jím, piju – malá chybka, žádná voda, jen ionty, ale to mi zatím nevadí. První kopec cca na 75 km, stoupání jak má v Rakousku být, klidně bych tam uživil i o dva zuby na pastorku víc, ale makám a sjíždím ostatní závodníky, support funguje skvěle, komunikace, občerstvovačky, povzbuzování, paráda…Průběžné info z doprovodného vozu mi dodává sil. Malé krize přicházejí a zase odcházejí, prostě klasika . Rakouské silničky se klikatí nahoru, dolů a rychlost ve sjezdech občas dosahuje přes 80 km/h Na rovinách ale fouká do protivky, je mi to protivné, ale frekvenčně šlapu do pohonného ústrojí Treka co to dá. Atmosféra super, fandící supporti všech jezdců, povykování, diváci, paráda. Depo dva – přijíždím v doprovodu doprovodné motorky, předávám kolo, převlékám se do suchého běžeckého a vyrážím.  Průběžně na  15.místě … pecka. Běh, moje nejsilnější stránka. Tentokrát bohužel slabší, zradila mě hlava. Snažím se rozběhnout, ale jde to těžkopádně. A když už konečně, tak najednou výběh na sjezdovku…uff,  zabírají i ruce, tohle se přeci nedá běžet, letí mi hlavou a myšlenka opět oslabuje hlavu. Po výběhu seběh silnice, trochu se rovnám. První občerstvovačka. Všichni v doprovodu vidí, že nejsem úplně OK. A ukázala se síla mého  podpůrného týmu…Do další občerstvovačky přehodnotili situaci a David se k mému překvapení připojil už na 17,5 km. Super. Žene mě vpřed. Střídáme běh s chůzí. Běhatelné úseky běžíme, strmé kopce chodíme. Na 27,5km byl velký “čekpojnt” s kontrolou výbavy. Běžíme. Závěr na poslední check point byl opravdu masakr, kozí stezky, kde se nedá běžet, jen chodit. Informace – 15 min na triatleta před mnou. Volíme variantu dobrého doběhu, seběhli jsme dva – takže třináctka. Z posledního kontroláku jen 2 km do cíle, přebíháme přes sněhové pole a fotíme nezbytné selfii. Prý trocha rozptýlení…

20:22 cíl, emoce, radost, slzy, vyčerpání a obrovská radost z konečného 13. místa… Po trochu zlidštění zpět 200km do Gratzu, kam jsme se dostali po půlnoci. Moc spánku nás nečekalo. Ráno jsme zabalili všechna zavazadla a odjeli na ceremoniál do Ramsou… Závod to byl nádherný i když těžší než jsem čekal. Velký dík pořadatelům, vše bylo perfektně připraveno, značení tras dokonalé, takže ani bludičky nemohli zabloudit…   Už se těším na další závod, do kterého mám hned několik poučení, zejména co se jídla a pití týče. Děkuju všem co mi pomáhají. Zvláštní poděkování patří mé ženě, velký dík Davidovi a Monče za pomoc. Bez mého týmu bych to nedokázal. Tak zase za rok v Rakousku…