Mnichovohradišťská 25

Od adminmartin

 Ihned po doběhu loňského závodu v Mnichově Hradišti jsem věděl, že se za rok vrátím a svůj slib jsem si splnil. Závod jsem bral jako přípravu na první závod kategorie A v Rakousku a také jako zakončení pěkného víkendu se synem na Mácháči, kde jsem testoval zapůjčené kolo na Xterru Ostrov, která se jela následný týden.

 Memoriál ing.Josefa Hrona je krásná silniční pětadvacítka, téměř v rodinném pořadatelském kruhu a na závodě je to znát, je pořádán s opravdovou láskou ke sportu. Proti loňskému roku se tu sešla mnohem větší konkurence, což se projevilo nejen na konečném umístění, ale i času. Instrukce byly jasné….běžet rychle Ja pokusit se držet tempo na 4:10/km.
 Horký vzduch se tetelil nad náměstím a přesně v deset hodin zazněl startovní výstřel, což byl jasný povel pro celé startovní pole, které se vydalo vstříc pětadvaceti kilometrům. Taktika byla jasná držet se ve formaci moc netahat a když to půjde držet tempo. Elitní atleti se utrhli ihned po startu a během prvních třech kilometrů se rozpadly i menší skupinky. Instrukce č.1 od Tomáše Míky teda vzala za své, formace tedy né. Běžel jsem ve dvojici s jedním triatletem a poctivě jsme střídali výsledek na desátém kilometru nám byl hlášen čas 39:48….fúúúúúúú. Rychlé tempo si vybralo daň v podobě lehkého zpomalení. Po otočce jsem zkoušel držet tempo to se nadařilo a euforie z mezičasu na „desítce“ začala opadat. Do cíle jsem se dostal po 1hod 47min 41s jako osmý absolutně a čtvrtý v kategorii.

 I přes to, že jsem bral bramboru našel jsem si na závodě pozitiva hned dvě … zlepšení o 3min oproti loňsku a pěkný mezičas na desítce.
 Příští rok…běžím zas.