Austria eXtreme triathlon

Od adminmartin

Austria eXtreme triathlon. Po loňském 13tém místě jsem se do Rakouska vyloženě těšil, jednak příjemná atmosféra rodinného pořadatelského týmu, velice podobná našemu Wintermanu v podání Daniely a Vládi Peška a dalším důvodem je velice pěkná a těžká cyklistika :-). Tentokrát jsme vyrazili ještě o den dřív než loni, tedy ve středu a jako ubytování zvolili kemp a můj CAMPER ONE. V kempu super zázemí, takže vlastně nic nechybělo a z finančního hlediska také plus :-). Jediné co mě zarazilo byla nemožnost předstanu k autu …prý to není markýza a měl pravdu ten hoch :-).

 Čtvrteční den jsem strávil lehkou cyklistikou, abych vyzkoušel techniku, a odstranil některé nedostatky co se kola týče, bohužel jsem bojoval s wattmetrem…Garmin chvíli měřil chvíli ne. Krátkou 30ti km projížďku v lehčím tempu jsem proložil pár úsekama na pohodex. Odpoledne lehčí běh a odpočinek v kombinaci s jídlem. Páteční den … dopoledne opět projížďka na kole a ladění wattmetru, který se zdál již v pořádku, krátký běh s proložením rychlejších úseků, odpolední společné plavání v řece a registrace. Brzo do postele vždyť ráno musím vstávat ve 2:00 :-(.

 Ranní procedury proběhly bez větších komplikací, a tak jsme mohli vyrazit na start kde nedaleko bylo umístěno i depo T1. Kolo do depa na stojan nasoukat se do neoprénu nezapomenout GPS, která jak jsme později zjistili stejně nefungovala a tak ti co mě sledovali online mysleli, že jsem se utopil J, nebyli od pravdy daleko. Poučen loňskými zkušenostmi odstartoval jsem blízko k molu, abych to měl ke břehu kde byl protiproud menší co nejblíže.

K první bóji cca 200m protiprodu a trochu si naplavat jinak jste minuli bóji a hrozila diskvalifikace, opět se dostavil svíravý pocit a otočka na záda, sotva se však podplaval most vše se zklidnilo… Dalších 1600m po proudu jsem se snažil klást vodě co nejmenší odpor. Následovala otočka na dvě bóje, opět poučen od místní plavkyně zvolil jsem styl a směr dle jejich rad a hle fungovalo to, šup a jsem u břehu a plavu zase 1600m proti proudu, je to masakr, kameny, větve, soupeři…pokud jsem chtěl někoho předplavat ihned mě proud poslal o pozici vzad, vzdal jsem to a plaval ve skupince, nemělo to smysl se někam urputně hnát…vždyť pro mě závod měl teprve začít :-). Konečně vidím most a odbočka do laguny, krom doprovodu, pořadatelů a diváků zde bylo po břehu rozeseto spoustu uprchlíků…vylézám z vody a v depu již moc kol není, aspoň bude s kým závodit.
 Depo. Vcelku rychle, letos jsem zvolil variantu bez převlékání a celé to odjet v triatlonové kombinéze a jen s bundou a rukavicemi. Přesto nějakou dobu člověk v depu stráví.

 Kolo. Super. Začal jsem točit pedály a ejhle…wattmetr nefunguje, zkouším restartovat Garmin a za jízdy znovu spárovat a nic…kleju a směrem k americké značce vysílám několik sprostých slov. Začínám jet na pocit. Z celkové porce 186km cyklistické části ukrajuji první kilometry a předjíždím soupeře, už se těším z rovin do kopců, čekají nás celkem čtyři dva větší 1550 m, 1750m a dva menší okolo 1150 metrů výškových. Točím pedály a Trek jede jako splašený 🙂 okolo 60 km malá krize, řeším brufenem a duchu mi letí „musíš víc jíst a pít“ leju do sebe vodu střídavě s gely a ionty. Krize je pryč. Začíná být nevlídlo prší. Naštěstí je to do dlouhých kopců, takže pohoda. Do posledního kopce jsem myslel, že ani nevyjedu, nějak jsem hledal převody, ale už jsem žádné neměl…šněruju silnici ponořenou do husté mlhy a obklopenou sněhem ze strany na stranu, nejsem sám, někteří tlačí… Jak už to bývá po každém kopci je i skopec :-). Letím dolů a ejhle povolila se hrazda na řídítkách, trochu jsem vystrašil doprovod, když místo banánu chci při rychlosti 70 km/h čtyřku imbus a dotahuju hrazdu…šlapu co to dá a za chvíli jsem v depu. Předávám kolo asi na 17 pozici, moc se nezdržuju a vybíhám.

 Běžím dle předpisu a zkouším držet tempo 4:30-4:45 to se daří, ředbíhám jednoho soupeře a jsem potěšen jak no běží…raduju se předčasně…na 3km ve změti šipek špatně uhýbám a to znamená cca 3 km do kopce a zpět navíc :-(. Nadávám sám sobě. V dlouhém seběhu vidím čtyři soupeře před sebou a začnu zrychlovat. Proč? Bože to jsem ale po… začíná opět pršet.

Na 10km jsem stáhl dva je tam první běžecká občerstvovačka, jenže už cítím, že za honbou soupeřů jsem něco přepískl. Občerstvím se a běžím dál, snažím se vynechat chodecké vložky přesto tempo padá k 5:30. Rupla mi hlava. Na 17km na další občerstvovačce bych se na to nejraději vykašlal, občerstvuji, převlékám se a hecován doprovodem vyrážím, občerstvovačka mě stála čtyři pozice. Hlava nefunguje a občas mi tam spadne běžecká vložka. Check point 32 km. Zaplať pánbůh. Kontrola výstroje a přidává se Tomáš jako běžecký support, moc na mě netlačí občas běžíme, ale hlava už je v totálním rozkladu, tiše našeptává tělu, že už nemůže…Poslední check point. Tak a teď musím zabrat chci pod 16 hodin aspoň, běžíme, je to těžký ale běžíme. Stráně pokryté sněhem, člověk musí dávat fakt bacha, nakonec předbíháme ještě jednoho závodníka, přesto se do cíle dostáváme na 22.místě. Rozpaky, jsem rád, že to mám za sebou, trochu zklamání z umístění a z mé hlavy. Euforie loňska odezněla, myšlenky se ubírají do prázdnoty, zaplať pánbůh mi není tak zle jako loni, přesto jsem vyčerpaný a odevzdaný.

 Po příjezdu do Čech týden volna, bohužel se ozvala opět šlacha na noze, řešíme s doktorem co dál, je jasné, že operace mě nemine, zkoušíme lokální léčbu kortikoidy a operaci odsouváme na konec sezóny. Mezitím jsem se rozhodl svěřit Treka panu Servismanovi – Vaškovi Svatošovi, po pár konzultacích proběhly na kole úpravy, já mám zatím čas srovnat zdraví a hlavu. Další cíl měl být IM v Maďarsku.
 Děkuji doprovodnému týmu Tomášovi a Katce za pomoc. Zda se do Rakouska vrátím nechávám otevřené…