Ultra Czech 515

Od adminmartin

Kdysi mi jeden kamarád povídal, že běh začíná maratonem, moc jsem mu nevěřil, do doby než jsem zkusil své první ultra – 63 km Mácháč run fest. Měl pravdu, blaženost v srdci přebila veškerou bolest nohou.Dodnes vzpomínám jak jsem musel chodit ze schodů pozpátku. Stejně tak jako v triatlonu dalším levlem half IM, byl IM a to hned v extrémních podáních jako Winterman, Austria eXtreme triatlon či Swedeman. Vzpomněl jsem si na tyto slova, když přišla nabídka od Toma Racka na Ultra Czech 515. Neváhal jsem a odpověď zněla proč ne J.

 V sezóně se i přes počáteční zdravotní problémy docela dařilo, nanečisto jsem si vyzkoušel i běh 100 km, který jsem si uspořádal v rámci projektu „jablonec v pohybu“ zhruba měsíc před Ultra. Bohužel si stovkový výběh vybral svoji daň a já laboroval s na jaře zraněnou nohou. Proto jsem veškeré úsilí věnoval rehabilitaci, odpočinku a lehkým tréninkům.
 Čtvrtek. Po práci jsem vyrazil směr Račice, bohužel v Mělníku můj „Camper One“ začal stávkovat a přestal řadit. Nezbylo nic jiného než zavolat odtahovku a závodní víkend zahájit hned první premiérou – cestou na závody na odtahu J. Breafing, registrace spoustu známých včetně nyní již ultra woman Alči Vrátné. Super lidi, super atmosféra a nový známý – bro duo Adam a Kuba Atarsiu.
 Pátek. Snídaně – vločky s přesnídávkou a začít se oblékat do neoprenu Blueseventy Helix thermal – zaplať pánbůh za silnou „gumu“ J. Věděl jsem, že pokud se mi podaří „uplácat“ vodu bude to ok. Několik rad od Petra Vabrouška, plav v klidu, nespěchej extrémně je to dlouhé. Měl pravdu. 10 km jsem v životě neuplaval a popravdě v poslední době jsem plavání moc nedal. Počítal jsem, že polezu z vody za 4 hod to by bylo OK, v duchu jsem myslel i na 3:45… Vše bylo ale jinak. Start, plaveme, toto krásně pocitově ubíhá, míjím ceduli 1250 m a říkám si v duchu „ty jo myslel jsem, že už jsem dál“, teprve 750 m a až za dalších 250 m zjišťuju, „je ono se to načítá“ J. Na první otočce na 2 km dost humoru, i přes to, že trochu kličkuju – nějak mi chybí ta čára na dně, zdvižením double V zdravím ty co stáli na břehu se slovy „Punk’s not dead“ a začínám plácat další metry. Zpět se plave krásně, nedělám si hlavu z pořadí, hlavní je to uplácat. 6 km a zastavuju na občerstvení, stále humor. Na sedmičce přišel zlom, jako by to neplavalo, začíná mi být chladno a bolí mě bedra. Konečně obrátka a poslední bazén. Musím udělat dva, tři kotrmelce ve vodě abych srovnal záda. Plavu, ale vůbec to neubíhá, začíná foukat, vlny, do toho záda. Hlavou běží myšlenky, že se z toho asi picnu – naštěstí jsem našel zábavu JPrdnul jsem si do neoprenu a bublina běžela po zádech a krásně hřála – to je prča, běží mi hlavou. Plácám do vody a metry neubíhají konečně vidím cíl. Vylézám na ponton za pomoci mé ženy a dobrovolníků. Musím se protáhnout. Záda bolí, nemohu si stoupnout a nahoru lezu po čtyřech. Čas koupele 4h 50min.
 Depo. Svlékačka neoprenu, teplá polévka. A konečně kolo. Paráda 5-ti km okruh 29 kol, to je přesně pro mě. Šlapu jak jsem si nastavil – cíl okolo 210 w. Pravidelně každý okruh piju, každé dva jím – já vlasně pořád jen jedl J. Posledních pár kol těžknou nohy, snižuju kadanci a držím watty. Dokonce mi nevadí ani protivný protivítr. Cílem projíždím na 13. místě s průměrem 211 Wattu NP – no nic moc, myslel jsem, že budu lépe po předvedeném výkonu na kole, ale ztráta z plavání byla opravdu veliká, aspoň jsem se přiblížil. Večeře díky – Eat me box, masáž zad, regenerační kalhoty v autě a spánek.
 Den druhý. Ráno zamračená obloha. Start v desetivteřinových intervalech. Představu jsem měl, jak musím jet rychle. Šlapal jsem do pedálů se stejnou taktikou jako den předtím. Na 120 km jsem zastavil v depu a v klidu se najedl, těstoviny s Grankem. Vydal jsem se zpět kroužit. Držím tempo a předjíždím o kolo jednoho po druhém, jede se mi super a hlavně stahuju. Za celé kolo mě předjel jen Petr a to strojovým tempem, Mário a skvěle jedoucí Jirka Šlégl. Držím si čtvrté místo, o to větší překvapení bylo, když se v cíli přede mnou objevil Ondra Teplý, kterého jsem dvakrát předjel. No nic. 5. místo 209 Wattu NP, masáž zad, regenerační kalhoty, večeře, nutný nákup v Liedlu – díky Tome , teda Markét za odvoz a spánek.
 Neděle. Trochu bolavý, hlavně určité partie, těžko se mi chodilo, ale vše vyřešila vazelína, asi tuna vazelíny…krásně to klouzalo. Hromadný start. Čelo závodu se utrhlo v tempu okolo 5 min/km. Tak to nééé. V duchu i reálu držím tempo 5:10-5:25 záleží na větru. Nenechávám se zvyklat, vzpomínám na zkušební „kilo“ okolo přehrad. Občerstvovačky procházím, piju a jím. Po prvním kole, ale musím „kakat“ – ráno jsem to bohužel nestihl. Během dvou kol dobíhám první skupinku – Petra nepočítám, ten běží na svěťák tempem pod 5 a to vím, že nemá smysl honit. Běžím si své tempo, krásně, lehce na 135 tepů, prostě paráda. Občerstvuju chipsy, banán, rozinky …a hroznové víno – chyba. Asi na 63 km na občerstvovačce – smrt. Napiju se a vše jde ven, nějak mě to netrápí na rozdíl od mé ženy, která v tu dobu již se mnou krouží na kole. Skoro 5 km trápení, chůze střídá parodii na běh. Naštěstí mě o pár km dobíhá Jana ze štafety SimplyGiga a pěkně mě rozběhla, začínáme na tempu 6 min/km a trošičku zrychlujeme. Nakonec poslední 5 km zaběhnutých v tempu 4:45 -5:15 svědčí o tom, že to šlo. Cíl a jsem šťastný, v denním pořadí 4.místo. Za Mariem – běžel jako bůh s časem sub 7:00, Petrem, který si nadělil světový rekord, Ondrou Teplým, před kterým smekám, předběhl jsem ho na 35 km pak jsme se chvíli tahali, nakonec jsem mu utekl. Pak se kolem mě v závěsu Vabra přehnal jako bych běžel v protisměru… 
 Cíl. Běžecký čas 7:37 h celkový čas 7:50… Cyklistika a běh mě vystřelili na šesté místo celkově… co dodat, krásný, masochistický, nádherný, unikátní, boží, prostě ultra. Postupem mi dochází, že parta, co se tu sešla je opravdu ULTRAMAN a ULTRAWOMAN, stejně jako márvelovský hrdina i my jsme závislý, ne na kryptonitech, ale na kilometrech. Utrpení, bolest, zdolání samo sebe to je naše droga – náš kryptonit.
 Chtěl bych všem moc poděkovat, skvělou a nezištnou práci odvedl kamarád a filantrotop Tomáš Slavata, stejně jako časomíra a Adam s Jakubem. Velkou měrou se o celkovou pohodu zasloužili všichni supporti, kteří dělali báječnou atmosféru. Poděkování patří i mé ženě, které dělala support mě.

 No a příští rok …. Zas. Už teď jsem na offline check listu.

Tímto závodem pro mě letošní sezóna skončila, vynechám bohužel z finančních důvodů svého milovaného Wintermana, dám si pauzu a odhalím plány pro příští rok. Díky za podporu.